Zpět v procesu...

Tak už to zase začalo... Vrátil jsem se do pracovního procesu s téměř nulovým nasazením a ještě menším nadšením... Na volno si člověk velice rychle zvykne a bohužel hodně pomalu odvyká. Moje odvykačka právě začala a musím se smířit s tím, že až do víkendu to lepší nebude...

Nemám zimní pneu a tak jsem jel ráno do práce doslova krokem. Naštěstí nebyl téměř žádný provoz a tak jsem svůj Citrónek na tom sněhu přece jen nějakým zázrakem ukočíroval. Ale bylo místy opravdu znát, že kdybych přidal jenom trochu plynu, už bych letěl krajinou... Měl jsem do těch zimních gum vážně investovat a ne se utěšovat, že letos toho moc nenapadne. Jak se tak dívám z okna, sněží pořád. Neřád.

Jak už si poslední dobou moje tělo zvyklo usínat v ranních hodinách, dneska mi skutečně došlo, jak to bude po návratu do práce obtížné. Odhaduju, že dneska jsem naspal tak maximálně jednu hodinu. A tohle si vážně neprominu. Únava doléhá čím dál víc a tak si jen vroucně přeju, abych se na zítřek dokázal alespoň trochu vyspat...

Rozchod s partnerkou mi moc klidu nepřidává a navíc to všechno začíná nabírat další rozměr. Máme se totiž tento týden vidět a já si nejsem úplně jistý, zda-li to zvládnu a co si vlastně mám od toho setkání slibovat?! Možná jsem stále příliš závislý na představě, že by nám to mohlo ještě fungovat - ne stejně, ale jinak... A třeba lépe... Na druhou stranu o tom stejnou měrou pochybuji. Tomu se říká rovnováha sil...

Přemýšlím, jestli se mám snažit  a hlavně o co? Jsem zpět v procesu a pořád na to musím myslet... Nechat věcem volný průběh je asi nejrozumnější a moje vědomí si toho je vědomo. Ale chová se jinak. Herdeck!

O víkendu jsem trochu popařil wowko a povedl se mi konečně lvl 40. Společně s přáteli z naší guildy jsem šel dungeon Uldaman a povedlo se nám zabít bosse. On je Exhumátor na 70 lvl, takže šlo spíše jen o lootování věcí o které jsme se dělili hlavně se Špinavcem. Udělal jsem z toho pár obrázků, které sem večer nebo zítra frknu.

S rodičema jsem si zvykl dávat čas od času KrisKros a musím říct, že mě to fakt baví. Budu každé své návštěvě nabízet tuhle hru pro pobavení. Kdo si se mnou odmítne zahrát - poletí!