Stěžejní dílo

De Debilos seděl u ranního šálku kávy a před sebou psací stroj s čistým papírem. "Dělej nebo přijdeš pozdě!" zakřičela De Debilosova žena Královka, které manžel důvěrně říkal Králo... "Dnes nikam nejdu, Králo." řekl suše a usrknul doušek voňavé kávy. Na jeho tváři bylo vidět, že zůstává klidný a chuť horkého brazilského nápoje si nenechá kazit, i když jeho žena zvýšila hlas. "Ty vole! Chceš, aby tě vyhodili z fabriky? Chceš, abych celou rodinu musela živit sama jako ta kráva?!" burácela. "Ne, Králo. Dnes napíšu své stěžejní dílo a vydělám spoustu peněz, abychom žili jen v blahobytu, nikoli v bídě." odpověděl stroze a opět se napil. Královka se k němu naklonila a svá rozkošná ňadra mu přiložila na tvář... "Záleží ti na nich?! Záleží?!" zeptala se vášnivě, ale De Debilos se jen mírně pousmál a potom ženu jemně odstrčil. "Ale no tak, králo... Myslím to vážně! Máš je pěkný, to vím už od svatby, ale teď mě nech pracovat, ano?"

Žena Královka svého muže, který se dnes rozhodl nejít do fabriky a napsat své stěžejní, nejspíše literární dílo, objala a vzápětí mu vlepila neuvěřitelně silnou facku, kterážto zanechala neuvěřitelně velký, červený flek na De Debilosově tváři. Někteří lidé by se po takové ráně nejspíše začali bránit. Slovně nebo fyzicky. Ale to nebyl jeho případ. On si připadal velmi hrdý a důstojný na to, aby facku opětoval nebo se ponižoval hádkou. Přesto vyslovil ono rafinované: "Miláčku..." a jeho žena se rozhodla ubalit svému manžílkovi ránu další. Tentokrát však zaťala pěst a mířila přesně na oko. "Ty jeden dobytkovej mizero! Živit tě nebudu! Nic kloudnýho nikdy nenapíšeš, ty ubohej nenormále! Mazej do práce nebo zavolám děti a řeknu jim, jakej je tatínek línej lempl!"
"Netahej do toho děti, ty králo!" zvýšil najednou hlas De Debilos a postavil se do pozoru.
"Se ví, že budu, když ses zbláznil. Děti, tatínek se zbláznil! Nechce chodit do práce, aby mohl tvořit. Začal si hrát na pana spisovatele!" křičela směrem otevřených dvěří.
"Přestaň vyvádět! Přestaň, hergot řvát!" snažil se ji uklidnit, ale marně. Křičela čím dál víc a tak ji musel nacpat utěrku do úst a svázat ruce obvazem z koupelny, kam ji násilím dovlekl a přivázal k ústřednímu topení.
"Mmmmm" snažila se Královka volat na pomoc děti. Ty však ještě tvrdě spaly a tak se De Debilos opět pohodlně usadil k psacímu stroji a vychutnal si další doušek své ranní kávy.

První věta? Jak jen začít? Přemýšlel a přitom pozoroval za oknem bubnující déšť. "Za oknem bubnoval déšť" napsal a spokojeně přikývl.
"Moje žena, které důvěrně říkám 'krávo' mi dnes udělala vynikající brazilskou kávu. Věděla, že je můj velký den. Pochopila, že dneškem se životy nás všech dokonale změní. Budeme šťastnější a spokojenější, protože napíšu své stěžejní dílo. Naprostý literární průlom, který bude znamenat obrovské bohatství pro celou naši rodinu..."

Z koupelny se znovu ozvalo o něco hlasitější: "Mmmmm!" a De Debilos si na okamžik uvědomil, že má ženu spoustanou v koupelně. Zamyslel se, dopil šálek své brazilské kávy a přikývl, ťukaje do stroje: "Moje žena měla vždy velké pochopení pro moji uměleckou činnost. Nikdy mi v ničem nebránila a velmi dobře porozuměla mému vidění každodenního soužení, které znamenalo jen: PRáCE! DOMU! PRáCE! DOMU! Dost již TOMU!" V tomto místě se zarazil nad tím, co vlastně píše. Jsem básník! Já jsem básník! Bude to ve verších! Radoval se jako malé dítě. Zrovna takové, které se najednou objevilo ve dle něj...

Sedmiletý Malajánek se vyděšenýma zelenýma očima díval na svého tatínka. "Tatííí! Tatííí! Maminka je v koupelně přišroubovaná k topeníííí!" volalo to zoufale. "Není přišroubovaná, Malajánku můj... Je jen přivázaná, rozumíš? Jdi si připravit věci do školy a neruš mě, ano?!" řekl důrazně a otcovksy poplácal synka po rameni. "Tatííí! Tatíííí! Maminka je ale v koupelně...." a víc nestihl říct už nic. (Autor této povídky byl kdysi také básníkem). Z kuchyně zmizela druhá utěrka, přes kterou malý klouček dokázal vydat pouze: "Mmmmmm!" Drobounké ručičky se spojily s maminčinými. "Vidíš, vidíš, synu. Kdybys byl poslušným, nemohla by se ti stát takováhle nepříjemnost. Není to utažené moc?" zeptal se ohleduplně... Snad proto, aby vzbudil důvěru. Chlapec zakroutil hlavou. "Dobrá a teď už musím jít. Tatínek tvoří stěžejní dílo, víš?!" řekl jakoby omluvně a pospíchal do kuchyně k psacímu stroji...

"Mám chápavé děti, které mě vroucně milují a nikdy by je nenapadlo rušit mě při práci. Jsou tak poslušné, slušné a roztomilé..." De Debilos se rozhlédl kolem sebe. Z koupelny už nebylo slyšet ani hlásku a ve dveřích kuchyně stála holčička. Dcera Houfenka se tvářila smutně a s otazníky v očích sledovala svého otce. "Všechno jsem viděla, táto!" vykřikla a po tváři ji stékaly slzy. "Opravdu? Tak si, prosím tě, vezmi utěrku a jdi se přivázat k ostatním, ano? Už jsem se s váma zdržel dost. Píšu totiž..."
"Já vím," přerušila ho Houfenka. "Své stěžejní dílo." řekla potichu a s modročervenou utěrkou a obvazem šla pomalu do koupelny.

Když se De Debilos chystal vyťukat do starého stroje další větu, zazvonil telefon. Nervozně vstal a s bojácnými kroky přešel do chodby, kde to nepříjemně drnčelo. "Prosím?" řekl nejistě do sluchátka. "Debile, to seš ty, ty vole?!" ozvalo se z druhého konce. "No?" zeptal se ještě nejistěji De Debilos, kolegy z práce přezdívaný Debil. "Kde se flákáš, smrade znásilněnej?! Šéf zuří, že tu nejsi, takže majzlíka dej si!" Debilosovi to došlo. Kolega Hejda taky píše stěžejní dílo ve verších a v práci zapomněl vypnout. "Jestli nedotachtíš, tak máš padáka. Takže, co tě víc než práce láká?!" De Debilos zavěsil a na chodbě se oběsil. (Autor této povídky bere předchozí větu zpět). De Debilos zavěsil a v kuchyni dopsal své stěžejní dílo, které nazval: "STĚŽEJNí DíLO". Tato kniha pojednává o tom, jak napsat životní literární útvar, který se po vydání stane stěžejním a vydělá autorovi pohádkové bohatství. Bohužel se originál nikdy nedostal k žádnému vydavateli, protože shořel společně se svým autorem: Janem De Debilosem a jehou rodinou, při výbuchu zemního plynu v domě, kde byl napsán.

Věnováno památce všem významným a stěžejním dílům, které se nikdy neobjevily na pultech knihkupců a přitom by znamenaly průlom ve světové literatuře. (Autor této povídky se hlasí ke svému rozsáhlému pojednání: "Život mezi hrušněmi, jabloněmi, rybízem a třešněmi", které mu bylo odcizeno kdysi dávno).