Silničáří a já: opět zaskočeni!

Dneska ráno cestou do práce to bylo učiněné peklo. Pravda, vždycky to může být horší a v tomto případě to platí dvojnásob, ale měl jsem velký problém Citrónka dokočírovat do práce vyšším číslem než 30. 30 km/h. Je třeba si přiznat, že silničáři se na to opět vysrali tam, kde se nám domnívají, že nikdo nemůže v životě jet... Ale co já a ty kolony ostatních zoufalců, kteří potřebovali dorazit do práce včas?! My jsme tu cestu upravenou potřebovali! My jsme nechtěli trápit své důstojné vozy delším úsekem na druhý rychlostní stupeň! My jsme vás, bando silničářská, chvílema proklínali...

No nic, do práce jsem se nějak doplácal a cestou potkal několik Pinďulíků a Žingulíků (zajíčky o kterých mi babička vyprávěla úmyslné pohádky). Na tom zasněženém poli jich bylo vidět celé stádo. :) Kdy je to začnou myslivci zase likvidovat a polovinu z nich vystřílí, protože jejich rodina je trochu početnější? Kdy je  zase sejme kulka z brokovnice a roztrhá jejich malá tělá na pár cancourů, které pak páni myslivci po nocích slepují dohromady a vycpané slámou odváží do školních kabinetů po celé ČR? Je to záslužná práce. Vždyť ty nebohá dítka dnes ani neví, jak takový Pinďulík nebo Žingulík vypadá! Hlavně v Praze s tím prý mají velké problémy a ezkurze na zemědělské usedlosti nepomáhají...

Mimochodem, už jsem prý také na fejsbuku, takže pokud se tam se mnou chcete spojit, neváhejte a registrujte... :) Je to zajímavý zážitek, jen co je pravda... :) https://www.facebook.com